Díváme se na ženu jen jako na tělo, z kterého je potřeba vyndat dítě

Rozhovor s Penny Simkin
21. mája 2021
Žena má právo na pozitivní porod
23. mája 2021

Novinárka Týdenníka RESPEKT, Klára Zajíčková sa rozprávala s autorkou a režisérkou filmu Neviditeľná, Maiou Martiniak.

Ukazujete tento nerespektující přístup i na tom, že se častokrát dítě separuje od matky…

Ano, oblíbená je věta „jen“ na dvě minutky vám ho vezmeme, ale když jsem točila, bylo to okolo osmi až dvanácti minut. Švédský neurovědec Nils Bergman, říká, že jediná přípustná separace je nulová separace, to znamená, že dítě matku neopustí ani na minutu a neustále zůstává v její bezprostřední blízkosti. Ale i v takovém případě žena zároveň potřebuje pomoct, může být vysílená po porodu. V filmu vidíte, že žena žádá partnera, aby dítě podržel, ale sestra to zakazuje, přitom partner je druhý rodič, nejen nějaká návštěva. Po císařském řezu se zase „bonding“ často odmítá s tím, že to nejde, přitom už jsou porodnice, kde se ukazuje, že to není problém. Takových příkladů existuje mnoho a okolnosti jsou pokaždé velmi individuální.

Dokument vznikal sedm let a vy jste říkala, že byly i momenty, kdy jste chtěla natáčení vzdát. Co vás nakonec motivovalo k tomu, abyste projekt dotáhla do konce?

Tématikou porodů se zabýval i můj studentský film Zuna, který jsem natáčela i s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou, takže slovenské a české prostředí jsem už znala dobře. V té době jsem se seznámila s dánskou porodní asistentkou Jette Clausen. Ta už v současnosti jen přednáší, píše knihy a věnuje se především traumatu z porodu a násilí při porodu. Zároveň měla možnost nahlédnout, jak funguje porodnická praxe na Slovensku, takže když jsem zmínila, že bych se ráda podívala do nějaké porodnice v severském státu, obratem mi vyřídila povolení pro návštěvu jedné dánské porodnice. Byla jsem tam u několika porodů, měla jsem možnost promluvit si s porodními asistentkami – a právě tato zkušenost mě motivovala nevzdat se.

V čem?

Viděla jsem, jaký respekt a úctu k ženám chovají, a jak se soustředí na kontinuální péči. Předtím jsem nevěřila, jak velký by to mohl být rozdíl – čímž nechci tvrdit, že Dánsko má nejlepší porodní praxi na světě. I zde se potýkají s různými problémy, třeba mladší porodní asistentky se už mnohem více spoléhají na techniku než na fyziologii procesu porodu. Rozdíl je ale v tom, jak je komunikují. Pro mě bylo fascinující, že měli vlastní statistické oddělení, kde se shromažďují data ze všech nemocničních oddělení. Takže když zavádějí něco nového, hned si u rodiček ověřují, zda jsou s tím spokojené, aby byla porodní praxe pro ženy co nejlepší. Zatímco na Slovensku se něco takového zjišťuje, abychom mohli vyhlásit nejlepší nemocnici, a ocenit tak lékaře.

Celý rozhovor nájdete na web stránke Týdeníka RESPEKT, 22.máj 2021