Žena má právo na pozitivní porod

Díváme se na ženu jen jako na tělo, z kterého je potřeba vyndat dítě
22. mája 2021
RTVS o premiére filmu Neviditeľná
30. júna 2021

Novinárka portálu Dobrý zprávy Ivana Syrovátková sa rozprávala s autorkou a režisérkou filmu Neviditeľná, Maiou Martiniak.

Odsouzená, výsměch, tragédie, nezvládneš to, jsi sama, nejsi v pořádku, těla selhávají. Tato hesla se vybaví jedné z hlavních hrdinek dokumentu Neviditelná, když vzpomíná na svůj porod. Slovenská dokumentaristka Maia Martiniak chce svým filmem společnost upozornit na traumata z porodu a otevírá debatu o tom, jak by se mělo změnit porodnictví, aby ženy zpětně vnímaly svůj porod pozitivně.

Než jsem se podívala na váš film, říkala jsem si, že mu nemůžu porozumět. Nikdy jsem nerodila. Při sledování jsem ale zažívala silné emoce, od naštvání po dojetí, a uvědomila jsem si, že se to téma svým způsobem týká každého. Navíc většina lidí se někdy kvůli přístupu lékařů cítila neviditelná. Zpracovala jste toto téma po vlastní zkušenosti? 

Film má co dát i lidem, kteří nikdy nerodili. Jsou pro mě zajímavou cílovou skupinou. Viděla jste v tom emoce i přesto, že to není vaše životní zkušenost, a to je velmi silné. Je to stereotyp říct si – ten film je o porodu, pustím si ho až ve chvíli, kdy se budu na porod chystat. To je naopak ta nejmíň vhodná doba.

Pro mě byla největší motivací ke zpracování schopnost se otevřít a vcítit se do pocitu druhého. Když jsem točila svůj bakalářský film Zuna, povídala jsem si se ženami o jejich porodních příbězích, a to nebylo jen pozitivní. Začaly se objevovat i negativní příběhy. Postupně tam vyskakovalo porušování lidských práv a já jsem začala přemýšlet o tom, jak to říct světu. Mojí motivací nebylo to, že bych za sebou měla strašný porod. Viděla jsem, že se někde děje násilí a bylo pro mě nepřijatelné, aby se dělo dál.

Pro ženu, která traumatický porod zažila, musí být těžké o tom mluvit, navíc na kameru. Jak se vám podařilo najít hlavní představitelky? 

Všechny tři jsme našli přes někoho dalšího. Ke Stelle nás dostala její advokátka Zuzana Candigliota, k Melody zase terapeutka Penny Simkin a k Lucii dula Gabika Janovičová. Měly čas se svobodně rozhodnout, jestli do toho půjdou. Například se Stellou jsem se seznámila pár minut před natáčením. Bylo to zvláštní. Potom jsme spolu trávily hodně času. Nebylo to tak, že mávnutím kouzelného proutku začala vyprávět, bylo to pro ni mimořádně těžké. Teď už je devět let po porodu, ale když jsme točili, její dceři bylo tři a půl roku a bylo to pro ni opravdu bolestivé.

Jak traumatický porod ženu ovlivní v budoucím životě?

Ve vztahu k sobě, ve vztahu k dítěti a k partnerovi, k další rodině. My nevidíme, co všechno se v ní děje. Pokud žena po traumatickém porodu navíc nemá podporující prostředí, může se její trauma prohloubit. A to už nevyřešíte tím, že se vypovídáte kamarádce, to už potřebuje dlouhodobou psychologickou pomoc.“

Celý rozhovor nájdete na web stránke Dobrý zprávy, 23.máj 2021